Na letošním veletrhu AMPER jsme měli možnost představit náš pohled na digitalizaci výroby, sběr dat a moderní řízení průmyslových technologií. V rozhovoru Tomáš Krejčí mluvil o tom, proč je dnes klíčové znát stav výrobních zařízení v reálném čase a jak mohou správně využitá data pomoci firmám zvýšit efektivitu, snížit prostoje a lépe plánovat výrobu.
Rozhovor se také věnuje praktickým zkušenostem z výrobních podniků, nejčastějším problémům při digitalizaci a tomu, jak lze postupně budovat chytrou výrobu bez nutnosti rozsáhlých investic do nových technologií.
Esencí digitalizace jsou data. Jedním z klíčových prvků Smart Industry je práce s daty z výroby. Jaké typy dat dnes firmy nejčastěji sledují? Jaké přínosy může firmám přinést lepší práce s výrobními daty? Je to cesta, kterou se s firmou vydáváte?
Je to přesně tak. Na tom vznikla naše firma. Pocházím původně z výroby, vnímal jsem potřebu chybějících dat. Pro velké firmy existují historicky velké MES systémy a velká řešení, ale digitalizaci si zaslouží každá výrobní společnost, i malá či středně velká. Nová zpráva Eurostatu za loňský rok říká, že pouze 20 % výrobních firem v ČR hlouběji pracuje s digitalizací. Stále je tu 80 % firem čekajících na vstup do hlubší digitalizace procesů. Chceme umožnit společnostem se do ní dostat.
Bojím se trochu zeptat na statistiku ohledně strategie digitalizace. Může firma začít digitalizovat i bez strategického plánu a alespoň začne? Nebo je potřeba přemýšlet dříve?
Bez strategie to nedává absolutně smysl. Bohužel se s tím setkáváme velmi často, management rozhodne o tom, že se bude digitalizovat a jde se digitalizovat, shánět nějaké řešení. Obzvláště u MES systémů, které jsou drahé a implementačně náročné, je strategie a tým, který se tomu bude věnovat. Bez nich nejste schopni postavit rozumnou digitalizaci.
Zmínil jsem, že stěžejní je práce s daty. Ale o jakých datech se bavíme? Co potřebuje firma sledovat jako první a co nejčastěji přinese výsledek? Po jakékoli implementaci každý chce rychlou návratnost. Který typ dat to umožňuje?
Pokud se bavíme o výrobní společnosti, veškerá digitalizace vychází z toho, že potřebujete „rozsvítit stroje“. Jde o data o kondici výrobních zařízení, o jejich produktivitě, co vyrábějí, jakými prostředky… To je základ pro jakoukoli stavbu i nadstavbu digitalizace ve firmě. Je to ta věc, která přináší jeden z prvních efektů. Když rozsvítíte svou produktivitu/neproduktivitu, jste schopni v reálném čase začít s tím pracovat a řešit denní problémy na dílně.
V rámci programu Smart Industry zde na veletrhu AMPER představujete také konkrétní případovou studii. Můžete popsat, o jaký projekt jde? Jaký problém zákazníka jste řešili a jaké byly hlavní cíle implementace? A jaké konkrétní výsledky projekt zákazníkovi přinesl?
Jedná se o společnost Tenneco, která působí v automotive a vyrábí ventily do aut. Na začátku také neměli strategii, byl to přesně ten typ: Pojďme sehnat digitalizaci, koupili hardware, ale brzy zjistili, že to moc nedává smysl, nedává jim to, co by chtěli a neumožňuje rozvoj řešení. Postupně začali přicházet na to, že potřebují strategii kudy se vydat, vyměnili řešení za naše. Jak se učili v procesu pracovat s daty a digitalizací, přicházeli na další věci, které v rámci procesů chtějí optimalizovat či digitalizovat. Dnes jsme ve stavu, kdy každý papír, který museli historicky vzít do ruky, nebo každý Excel, který museli vyplnit, dnes dělají maximálně automatizovaně. Data se přelévají od mašin rovnou do systémů a každou minutu mají čerstvá data z výroby. To umožňuje se flexibilně rozhodovat o tom, co se děje na dílně, a reagovat na to.
Digitalizace výroby často znamená změnu procesů i způsobu práce ve firmě. Co je podle vás při těchto projektech nejtěžší? Je to spíše technologická část, nebo práce se změnou uvnitř firmy?
Rozhodně jde o procesní část. Technologická část je zmáknutá dobře, za pár dní či týdnů je hotovo. Pak se ale měsíce nebo i roky lámete se změnou procesů, mindsetu pracovníků. Kdo si udělá strategii, ví, co chce a proč. Pak je schopen všechny změny rozumně komunikovat dovnitř firmy. Kdo strategii nemá, začne koukat na čísla a neví, co s nimi, bývá to často zabiják procesu – že něco není schopen posunout dál.
Kdo je u zákazníka váš skutečný parťák, který vás posouvá dál? A jak důležitá je při digitalizaci spolupráce mezi výrobou, IT a managementem? Často si mezi sebou jednotlivé subjekty nerozumí…
Určitě vše míří dolů od majitele či managementu. Pokud oni nemají zájem, platí rčení, že ryba smrdí od hlavy. To platí i tady. Pokud má zájem nejvyšší představitelé firmy, většinou to funguje. Jde pak i o vyspělost, vyzrálost i mindset celé firmy. Když dokáže management správně odkomunikovat do výroby, projekty jsou úspěšnější. Málokdy to funguje opačně. Pro nás jsou podstatné všechny roviny, které jste vyjmenoval, IT pro nás hraje nejmenší roli. Ale musí být souhra mezi majitelem/managementem a výrobou. Výroba musí reportovat a dostávat zase podporu pro rozvoj a práci se systémy.
Když se podíváme několik let dopředu, jaké trendy podle vás budou nejvíce ovlivňovat digitalizaci průmyslu? Stává se vám, že firmy chtějí pracovat např. s AI, potřebují nasazovat projekty s AI, ale když se na to podíváte hlouběji, zjistíte, že ve skutečnosti potřebují něco úplně jiného?
My s prvky AI v systémech zatím nemáme, přemýšlíme spíš nad tím, kam by se AI hodila. Pokud ale jdeme do nějakých projektů, v těch firmách, kam chodíme, je na AI ještě brzo. Od nás je to ještě kus daleko, naše projekty jsou předchůdci. Zase narážíme na strategii, pokud je na jejím konci implementace AI, musejí si říct, co všechno potřebují předtím – data, logika dat, datová konzistence. Všechno tak, aby někdy v budoucnu měla AI na čem stavět.
A kde podle vás vznikne největší konkurenční výhoda pro výrobní podniky, které se rozhodly do projektu jít (třeba s vámi)?
Je to určitě v uchopení dat a větší míře flexibility ve výrobě. Pokud před námi neměli žádná data, chyběly jim v reálném čase důležité informace pro rozhodování. Jak zefektivňovat výrobu na každodenní bázi nebo vidět trendy – zlepšení se dostavuje, mohu ho prokazovat reálnými čísly. Firmy získají flexibilitu v rozhodování nad procesem kontinuálního zlepšování, který pak přináší efekty zlepšení.
Někdy to vypadá, že digitalizace je pro každou výrobní firmu správná cesta. Existují ale nějaké limity, které by firma měla zvážit ještě před digitalizací? Nebo je digitalizace a vaše řešení skutečně pro každého?
Osobně jsem toho názoru, že je to pro každého. Otázkou je možná velikost výrobní firmy. Ale i když budu mít jeden stroj, který bude vyrábět, potřebuji znát jeho kondici, stav, produktivitu. Na konci je výrobek, cenotvorba, efektivita… Z rozumného hlediska není limit pro to o digitalizaci přemýšlet. Narážet ovšem můžeme na to, že firma vyrábí na jednu směnu s pár zaměstnanci, kde mistr oběhne a informuje se u Pepy, jak to je… Narážíme na to neustále, ale každý stroj si zaslouží znát svou kondici v každé minutě.
